Jdi na obsah Jdi na menu
 


O Otesánkovi

14. 3. 2007
Vypravěč: Kousíček od lesa stál malý domeček,

žila v něm babička a taky dědeček.

Byli už staří a dětí neměli,

snad proto, že v domku nebylo postelí.

Žili si slušně o dvojí penzi,

bába však furt měla pitomý hemzy.

Babička: Kam jen sem za mlada své oči dala,

že jsem si takové nemehlo vzala.

Kdybys byl jako chlap jen trochu solidní,

tak už sem desetkrát mohla být gravidní.

Že děti nemáme, beztak je tvá vina,

jen vzpomeň, jak v lese spad ti strom do klína.

Dědeček: Strom za to nemůže,

nemáme dědice

jen proto, že jsi, bábo, taková slepice.

Aby ti za tu lež upadly panty,

To máš z té svojí koncepce anti.

Pořád si chtěla mít svůj klid a pohodu,

teď to chceš dohonit pět let po přechodu?

Vypravěč: A tak se staroušci celé dny přeli,

až jednou křik utichl, jako když střelí.

To bába pěstí ťukla si na čelo,

až se jí v žaludku srazilo kyselo.

Babička: Ha, už to mám, vím jak mít syna,

jenom když nebude tvá ruka líná.

Popadni sekeru, dláto a pilu,

Pak padej do lesa a měj se k dílu.

Tam skácej strom statný a ztepilý,

Zpracuj ho dlátem a syn je za chvíli.

Vypravěč: Uposlech dědeček bábina příkazu,

a lehce přioděn vyrazil do mrazu.

Na večer pak přived divného kloučka,

s tělíčkem Golemka a s hlavou Součka.

Než se kdo nadál, kluk seděl za stolem,

a slupnul kucmoch i s novým kastrolem.

Když skončil i ubrus v tom těle neladném,

tak bába zrudnula, jak záře nad Kladnem.

Když dítku zmizela v hrtánku žehlička,

babičku sklátila mozková mrtvička.

Dojatý dědeček očí zatlačil,

a potom rychle zpět ke stolu přikvačil.

Dědeček: Nóó to je věc, až jeden žasne,

co všechno dokáže to dítko krásné.

Člověk by netušil, že kousek polena,

zajistí v domku klid na stará kolena.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář